O mně

Ahoj,

jmenuju se Kateřina Gallinová a vítám Vás ve Skřítčí kuchyni, níže si můžete přečíst můj příběh, co mě k spučasnému stylu vaření přivedlo. Zde na blogu naleznete hlavně poctivé jídlo ze základních surovin, téměř vždy vhodné i pro malé děti, takže si ho můžete užívat celá rodina u jednoho stolu. Mnoho receptů tu je bezmléčných a přirozeně bezlepkových, ty novější z nich jsou navíc i nízkosacharidové (low carb). Pokud se Vám můj blog líbí, budu vděčná za jakoukoliv menší či větší finanční podporu jeho činnosti.

Kromě blogování se věnuji hlavně péči o rodinu, budování vlastní zahrady a psaní populárně naučných článků o zdravé stravě a bylinkách. Aktuálně najdete moje texty na Jídelním plánu a v Bylinkovém magazínu. Ve volném čase s dalšími maminkami moderujeme skupinu Vaříme zdravě od první příkrmů a dále sleduji a přispívám do skupiny LOWCARB CZ/SK.

Proč tu mám hlavně bezmléčné recepty?

Moje cesta k současné stravě začala na přelomu roků 2011 a 2012 po narození mé starší dcery. Velice brzy po porodu se u ní začaly i při plném kojení objevovat různé zdravotní potíže, především trávicí problémy. Jejich příčinou, jak se ukázalo, byly alergie na živočišné mléčné bílkoviny, hovězí maso, sóju a karob. Během let její reakce slábly a dnes již omezení ve stravě nemá. Nicméně nikdy nebyla velký jedlík, příkrmy do roku a čtvrt sotva ochutnávala a teprve pak se začala pomalu rozjídat. I to je důvod, proč jsem se snažila a snažím dávat nejen jí, podle svých aktuálních znalostí, co nejvýživnější a nejzdravější jídlo.

Postupně jsem se naučila jinak nakupovat a vařit, zdravá strava mě začala bavit a založila jsem tento blog. Po několika měsících jsem s překvapením zjistila, že mně samotné prakticky zmizely občasné tupé bolesti hlavy, zácpy, do velké míry i ekzém, od podzimu do jara jsem neměla skoro nonstop rýmu (ano, občas nachlazaná jsem, ale netrvá to dlouho) a i akné se zmenšilo. Bohužel jsem ale zároveň i příliš mnoho a příliš rychle zhubnula.

Pravděpodobně jsem nevědomky, i přes velké a časté porce jídla, do sebe dostávala málo energie a bílkovin. A podepsalo se to jak na ochablosti těla, bolestech zad a únavě, tak i na psychice. Ze začátku jsem se pak masem a vajíčky cpala trochu na sílu, pak už tělu naskočila správná samoregulace příjmu bílkovin. Ale i tak se mi nedařilo přibrat a i po vyřazení mléčných výrobků a sóji mě ale docela často trápilo nadýmání.

Jak to, že tu nenajdete recepty s pšeničnou moukou nebo cukrem?

Bílý cukr a bílou pšeničnou mouku jsem poměrně rychle vyměnila za nerafinovaná sladila (med, javorový, datlový a rýžový sirup, kokosový cukr a panelu) a jiné obilné mouky. V mojí kuchyni se zabydlely hlavně špalda, žito, ječmen, oves, pohanka, kukuřice, rýže a jáhly. S několika přešlapy, jako jsou třeba bio margaríny, jsem nakonec vyřadila nezdravé tuky, namísto rafinovaných olejů jsem začala používat hlavně za studena lisovaný olivový a kokosový olej, avokádo, kakaové máslo a sádlo. Později jsme mohly já a dcera už jíst bez omezení i máslo, to bylo velmi vítaným zpestřením.

Během dalšího těhotenství v roce 2015 jsem, stejně jako poprvé, přibrala téměř 20 kilogramů, jen jsem začínala na váze o 25 kilogramů nižší. Těšila jsem, že mi alespoň něco po porodu zůstane, ale po šestinedělí váha ukazovala to samé číslo jako před otěhotněním. V těhotenství jsem, bohužel, získala i několik nepříjemných bonusů, potravinovou alergii na pšenici a ječmen projevující se trávicími problémy a ekzémem, slabší pylovou alergii a jako „bonus“ kvasinkovou infekci. S pomocí Věry Zíkové se mi to ale vše dařilo zvládat i bez medikace, jen změnou jídelníčku a s pomocí bylinek.

Kvasinky jsou ale potvory odolné, bojovala jsem s nimi střídavě úspěšně ještě asi půl roku po porodu, několik týdnů potrápily i kojeného syna. Bála jsem se tehdy (dnes bych ale neváhala a začala postupně už jako těhotná) přísnější protikvasinkové neboli nízkosacharidové stravy, aby moje váha nezačala znovu klesat. Jedla jsem špaldy, žita poměrně málo, i bezlepkové obilniny, ovoce a samozřejmě i slazení jsem velmi omezila. Naopak se v mém jídelníčku objevilo více zeleniny, hlavně té zeleně zbarvené, a tuků. Ale zpětně hodnotím, že jsem na to tehdy nešla úplně dobře, měla jsem skoro pořád hlad, i když porce jsem nešidila. Spořádala jsem tři hlavní jídla za den a k tomu i klidně sedm různě malých či větších svačin.

Ale protože se jídlo stalo mým obřím koníčkem, kromě konzumace a vaření mě začalo bavit a baví doteď si o stravě i číst. Množství informací v mé hlavě rostlo, však potraviny nejsou od mého chemického vzdělání zase tak daleko, ne? Psala jsem články pro časopis Bylinkovy revue, až do léta 2018, kdy časopis a jeho redakce prodělaly mnoho změn. Další moje texty můžete najít na webech Jídelní plán (udělat odkaz na článek o spolupráci s Jídelním plánem) a Bylinkový magazín (udělat odkaz na článek na blogu o spolupráci s Bylinkovým magazínem).

Co mě přivedlo k low carb?

Z různých zdrojů ke mně přicházely imformace o různých výživových směrech, já si z nich vybírala, co mi v mém případě dávalo smysl a vyhovovalo mi. Zkoušela jsem nové recepty, postupně vynechávala obilniny, až mi zůstala jen rýže. Nakonec se mi vše začátkem ledna 2018 pospojovalo a sepnulo, začala jsem s low carb high fat diet (zkráceně LCHF) neboli nízkosacharidovou vysokotukovou stravou. Vzhledem k předchozím rokům pozvolných změn to byl poměrně snadný krok. Mnoho lidí chce na této stravě zhubnout, případně se s ní snaží vyřešit nějaké zdravotní problémy. Nicméně já jsem spíše ten druhý případ.

Mým cílem při přechodu na LCHF totiž bylo přibrat, hlavně svaly, ale trocha podkožního tuku by mi také neuškodila, a zkusit, jestli se mi nezmírní nadýmání (a zabralo to), alergie (to bude ještě trvat), nezlepší psychika (být stále unavená, napružená a protivna nebaví ani mě samotnou, bojovat se mi proti tomu daří pomalu, ale snad jsem konečně na dobré cestě). A prevence cukrovky 2. typu, kterou v rodině máme, také není na škodu. Že mi skoro zmizelo akné a celulitida, tak to bylo příjemné překvapení navíc.

Sice jsem až do začátku léta na novém jídelníčku nepřirala nic, alespoň jsem ale nehubnula a to mi v danou chvíli stačilo. Pořád jsem kojila, k tomu jsem přidala práci na zahradě (lopaty a rýče se nebojím). Pozitivní bylo, že mi kromě hlavních jídel stačily už jen dvě až tři svačiny. Pro někoho pořád velká četnost krmení se, jenže pro mě velký posun od skoro neustáleho pocitu nedojedení i při plném žaludku.

V létě se syn přestal kojit, od té doby někdy ani nepotřebuju žádnou svačinu, někdy si jednu dám. A pak přiznávám večerní mlsání u televize, stále ale v rámci low carb. Přibyla mi od té doby trocha tuku na partiích, kde to ale vůbec nepotřebuju, neboli na zadku ano a na prsách ani ťuk. I svaly, na pohled i podle fyzické síly, se začaly objevovat. Teď je jen neztratit a dál v jejich budování pokračovat, začala jsem se Školou síly od KB5.

Co se týče alergií, moje tolerance mléčných výrobků se zlepšila, i když stále to není na jejich plné porce. Máslo můžu bez omezení, trochu se můžu rozšoupnout s tvrdými sýry. Ostatní jen ochutnávám (nejhůř reaguju na smetanu), zkouším toleranci a hlídám si míru, následné trávicí podíže, ekzém, tupá bolest hlavy, akné nebo zahlenění mi za to nestojí. Sója stále nepřichází v úvahu, ale nechybí mi, lepkové obilniny mě také ani neláká pokoušet.

Jí moje rodina stejně?

Nebudu vám nic nalhávat, ne vše, co uvařím nebo upeču manželovi a dětem chutná, mimo domov taky snědí a občas domů donesou leccos, co bych já nekoupila. Ale já se nevzdávám. Každá, i jen malá, změna k lepší stravě se počítá. A u nás už to v součtu dělá obří skok. Jsem ráda, když se děti zapojují do vaření, pomáhají vybírat, co budu vařit (no, ne vždycky jim to splním), a jásám, když jim můj výtvor zachutná a nebo si vyberou k mlsání něco nesladkého.